Lidé, které potkáváme nejsou “náhodní”
Každý nám nese nějaké poselství, zprávu o nás samotných… jiné lidi potkáme, když jsme nasupení, jiné, když jsme smutní a jiné, když máme radost… přitahujeme si podobně smýšlející a ti nám potvrzují naši pravdu.
Když nasněžilo, prolétlo mi hlavou, že to bude zase “ paráda”, to naše cestování po silnicích a tak jsem procházela romanticky bílým Brnem a potkávala nasupené lidi, kteří shrabovali sních před svými domy… .Bára přiběhla nadšená z té sněhové nadílky a vyprávěla mi, jak jsou venku všichni v euforii a radostně shrnují sníh….Aha?! A to jsme šly po stejných ulicích!
Když jsme hrály v Nových Hradech (Poblíž Trhových Svin), našly jsme si na internetu penzion… vždy hledáme ubytování podle pocitu….takže si dáváme pozor, v jaké náladě se zrovna nacházíme…evidentně jsme měly dobrou, snad až zázračně dobrou!!!
Přivítali nás majitelé, kteří koupili a zrekonstruovali polorozpadlé Tereziiny lázničky a tak se v nádherném památkově chráněném údolí můžete ubytovat a užít si vůně lesa, zvuku vodopádu a zpěvu ptactva..
Přístup mladých manželů byl natolik nevšední, že nám to až vyrazilo dech! Ano, většinou se setkáváme s úžasnými lidmi, ale tohle bylo skutečně ještě něco víc!
Když jsme se vyspaly, vytáhly pohorky a chtěly vyrazit na výlet, zeptali jsme se, zdali tu v okolí je nějaká hospůdka, kde bychom se potom mohly najíst. Pan majitel se nás zeptal o jaký typ restaurace by mělo jít a my jsme mu vyjmenovaly, co rozhodně nejíme…dlouze se zamyslel… a pak se nabídl, že nám raději uvaří sám. Jeho žena zaběhla do kuchyně a přišla s tím, že mají květák, brokolici a nějaké brambory…“ V kolik se vrátíte? Já vám nêco připravím!” Rozhodl pan majitel, zjevně i kuchař. Po příchodu nás čekaly nádherné talíře.
Byly připraveny s fantazií, zápalem a péčí. Ze zdánlivě “obyčejných” surovin pan kuchař vyrobil dokonalé jídlo, které v běžné restauraci nedostanete…Když jsme se dožadovaly placení, manželé nám řekli, že je to Dárek. Nechtěly jsme ho přijmout, ale mladá paní nám připomněla, že jsme samotné říkaly, že dárky se neodmítají.
Ano, lidé, kteří celé dny pracují a to jistě velmi tvrdě, pokud chtějí udržet chod svého penzionu, kteří znají hodnotu peněz, protože si je vskutku musí zasloužit prací, vám věnují kus své práce, kus sebe, jen tak, pro radost…znají vás pár hodin, nic jste pro ně neudělali….
Jsou to opravdu velmi bohatí lidé, bohatí ve svém nitru a tak se nebojí dávat i navenek!
A takoví lidé mezi námi skutečně jsou!
TEXT: Daniela Zbytovska
(Pokud se zatouláte do okolí Nových Hradů, určitě se zastavte a jestli budete shánět ubytování ubytuje se v
penzionu “ Tereziny lázničky”…nebudete litovat!)
http://www.penzion-laznicky.cz/cs/